Tak a je neděle. Můžeme si přispat a to taky děláme. Včera to bylo opravdu náročné. Dneska pojedeme do města, podívat se na jiné trhy.
Nejdříve jdeme na oběd. Jdeme do restaurace. Vybíráme si jídlo. Najednou přijde něco jako servírka a řekne, že máme jít do druhého patra. Ok fajn, jdeme. Je tam klimatizace a vypadá to velice pěkně. Supr. Jsou na nás fakt hodní. A dokonce tu mají menu lístek. Skvěle.
No ale to je nějak drahý. Stojí tu jídlo 25 cedi (3x více než obvykle). Servírka na nás. No to víte, máte tu klimatizaci a je to tu pěkný. Jsme pěkně naštvaní a odcházíme zpět dolu.
Tam si chci dát jen rýži a omáčku, protože to maso je jen tlustá vepřová kůže. No ta "hodná" servírka mi dává i maso a já musím platit 8 cedi místo 4 cedi. Samozřejmě všechno maso vyhazuji.
Odcházím fakt hodně naštvaný. Chtějí nás všude oškubat. Ale my jsme přeci jen studenti a ne zbohatlíci.
Dále se jdeme podívat na Kwame Nkrumah Memorial Park. Jdeme dovnitř někudy zadem. Tam nám říká strážný, že musíme jít do předu zaplatit. Tak procházíme celým parkem vidíme pamáku na kterou jsme se přišli podívat a dále vidíme, že upozornění, že se tu nesmí fotografovat. No nic. Pár fotek uděláme. Naštěstí nás nikdo neviděl. Tak jdeme na recepci, abychom mohli zaplatit. Wau...Je tu jen tato památka a chtějí za cizince 10cedi...Ale pro Ghaňany je to za 5cedi. Jsme pěkně naštvaní, tak neplatíme nic a jdeme pryč. Stejně jsme už viděli vše, co jsme chtěli...
Vycházíme ven a jdeme směrem na trh. Cestou si musím vyfotit další zajímavost...
No co na to říct. Snad jen dělejte to správně!
Jdeme na trh. Jsou tu samé kravinky. Jako todle. Je to prostě trh pro turisty.
Nejhorší je, že tady je 100 stánků a každý, kdo prodává chce, abyste šli právě k němu. Jsou opravdu otravní. Všude vás tahají za ruce a vždycky je to.
Obchodník: Kolik dáš?
Já: Já nevím, kolik to stojí, tak mi to řekni ty.
Obchodník: No tak 50 cedi.
Já: Aha...to je dost. Dám ti 25.
Obchodník: Neeee...
Já: Ok jdu pryč.
Obchodník: Né, tak 25 beru.
A to je opravdu zkrácená verze... No prostě hrůza.
Konečně se nám daří dostat z jejich spár Jdeme ven a tam vidíme, jak hrají místní na bubny. Je to pěkné. Zkuste mrknout.
Dále jdeme na pláž. No, je to asi jako naše skládka odpadků.
No a ještě nemůže až k vodě, jelikož po nás chtějí místňáci peníze za to, že se o tu pláž starají. Fakt, jak vidějí bílého chtějí kačky. No chvilku se s nimi hádáme, ale nemá to cenu. Prej, že se starají o pláž... Takového bordelu jsem v životě na pláži neviděl...
Bereme taxík a jedeme domů.
Čeká nás večeře. Brambory se špenátem a rybou. Samozřejmostí je omáčka s čili papričkama.
Ale je to celkem dobré.
Pondělí
Můj první pracovní den přede mnou. Vyzvedává mě místní slečna a jdeme do práce. No je to celkem sranda. Poznávám svého šéfa, kterému je 29. Bavíme se o počasí tady a o počasí v Česku. Po 10 minutách mi říká, že mě nečekal dneska a nemá pro mě práci. Že mě od zítra připraví rozvrh, co budu dělat. Takže můj první pracovní den je jen 10 min.
Jdu tedy domů a hraji karty s jedním trejníkem, který snad nikdy nechodí do práce.
Příjemný den.
Tady mohu komentovat tolik, že prohlídka parku grátis není k zahození, děláš-li jí od konce k začátku! :) Další zážitek je upozornění na techniku vyprazdňování. To jsem se málem zalknul smíchy. To, že jsou jejich suvenýry africké jsem pochopil jako výhodu. Určitě jsi tam nikde neviděl Matriošku, nebo ruskou beranici! S bubeníkama bych byl během minuty velikej kamarád a naučil bych je nějakou tu naší! Pláž je šílená. :D Ale, kde není žalobce, není ani soudce. Jiný kraj, jiný mrav. ...jo a u některých obrázků neumím rozlišit, co je ta brambora? Mě to přišlo, jako knedlík. Ale to je tím, že to nevidím na vlastní oči! Piš dál! Moc mě to baví. Připadám si jako bych tam byl s tebou! Paráda!!! Jíra (PS - dneska hrajeme V Rokli, tak ti věnuji jednu písničku a dám si za tebe Ferneta a chlazenou Svijanskou jedenáctku!) Těším se na další reportáž. (y) :)
OdpovědětVymazat