Tak vstáváme a dneska míříme do národního Parku Mole.
Není mi dobře. Mám velké křeče v žaludku. Dokonce ráno
zvracím. O průjmu se zmiňovat nebudu, to je tady na denním pořádku. Je to
opravdu nepříjemné. A zrovna dneska, když máme jít do národního parku.
Přijedeme na místo a první co hledám je toaleta. Křeče
neustávají a já už nevím co s tím. Beru si nějaké prášky a piji hodně vody.
První co vidím je opičák, který si to štráduje uprostřed
vesnice.
Jako další potkáváme prasečí rodinku slunící se na louce.
Ale my hledáme slony. Ani stopa po nich…
Konečně v dáli něco vidíme. Je to on – slon!
Děláme pár fotek. Jsou tam dva velmi staří sloni. Průvodce
říká, že je to pár. Můžeme k nim celkem blízko – na 15m. Staří sloni jsou
prý kliďasové, ale mladí ne.
Pokračujeme dále. Takhle tu vypadá nehostinná krajina.
A potkáváme stádo slonů. Ti jsou ale mladí a je můžeme
sledovat jen z dálky. Škoda, přišli jsme asi 10min po tom, co se koupali…
Cestou dál vidíme důkaz, že tudy sloni procházeli.
Je tu velké jezero. Hledáme krokodýli, ale nic… máme smůlu.
Místo toho narážíme na zavodněnou oblast a my si musíme namočit botky. No, na
začátku nám průvodce říkal, že holinky se budou hodit, ale samozřejmě je tu
nikdo nemá…
Fotka s naším průvodcem.
Ale stejně si to moc neužívám, pořád mě hodně trápí žaludek.
Vyrážíme ještě na jedno místo. Budeme raftovat. Viděl jsem
někdo film Anakonda? Tak přesně tak to tam vypadalo. Jenom jsme tedy žádnou
anakondu nepotkali. Ani krokodýla…
Jedeme zpátky na ubytko. Já jsem opravdu šťastný, můžu si na
chvíli lehnout a snad se budu cítit lépe. Večer jedeme do města na večeři a
máme klasický problém. Jídlo, které pro místní stojí 5 cedi pro nás bílé stojí
15 cedi. Já jsem nic stejne radši nejedl, mě je to jedno, ale jde o princip. Pořád je to tu
samé…Lháři. Když jsme do přijeli do té „restaurace“ řekli nám že pivko stojí
4cedi a když jsme platili tak chtěli 5 cedi…Prostě lháři…
Někdo jde ještě na párty, ale já na to opravdu nemám náladu
a mizím do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat