62-65_pobyt v Ghaně končí

29. srpna - 1. září

Tak tu máme poslední víkend a posledních pár dní.

Už jen tak lenoším, chodím nakupovat po marketech. Mám tu nějaké lahůdky. Ale neochutnal jsem.

Dále se jdu ještě podívat na památky ve městě, které jsem nestihl navštívit.

Je to independent square a gate.

Poblíž ještě potkáváme hotel Labada, který je pěkně rozestavěný. Měl být dokončený v roce 2013, ale nějak se to nestíhá.



Co bych to byl za stavaře, kdybych nešel na prohlídku.

19 podlaží a výhled na celé město. Opravdu nádhera.

Ještě tu mám pár fotek z art marketu.

Masky, které maji magickou moc.

A to už je konec...
Přichází loučení. To nesnáším...Ale Beatrice se o mě starala jak o vlastního a nikdy ji to nezapomenu...

Ještě rozloučení s mojí kočkou

a pár prckama..

Zakázali mi brát kufr a batoh a se vším mi museli pomoct.

Musím se bránit, aby mi neukápla slza. 2 měsíce je dlouhá doba...

Odjíždím na letiště.

Na letišti mě ještě čeká pár problémů. Nejdříve se dohaduji s imigračním, protože mám vízum na 60 dní a jsem tu 63 dní. Ale to proto, že když jsem byl na imigračním úřadě, tak mi řekli, že to platí na 60 dní + 7 dní mám na odjezd. Na letišti mi řekli, že to není pravda. Tak komu pak má člověk věřit?

Naštěstí mě nechali jít bez velkých problémů. Už čekám na poslední pasovou kontrolu, ale v tu chvíli si pro mě přichází nějaký pán, že mám problém se zavazadlem.

Měl jsem ta flašku místní whiskey a to se prý nemůže. Tak se chvíli hádáme. Samozřejmě chtějí peníze, ale já žádné nemám, jelikož odlítám.

Naštěstí tam byl ještě nějaký černoch, který měl v kufru nějaké velké zlo. Uplatil je cca 1500Kč a oni nás nechali jít oba... Opravdu by mě zajímalo co tam měl.

No nastupuji do letadla těsně. 5 minut před odletem.
Naštěstí stíhám a můžu letět do Etiopie, pak do Frankfurtu a autobusem domů.

To je ukončení mého příběhu z Ghany. Ale ještě sepíšu nějakou sumarizaci, kde to všechno shrnu.

57-61_poslední pracovní týden

24.-28. srpna

Vše probíhá jako obvykle. Žádná lahůdka se nestala.

Jen snad to, že já český kluk v Ghaně jdu do asijské restaurace... Nevypadá to světově, ale bylo to výborné.

Už se pomalu loučím s kanceláří. Když jsme nebyli na stavbách tak jsem pracoval tady a opravdu se mi pracovalo dobře.

Děláme i menší stavební úpravy při stavbě mostu. Pořád se jim něco nelíbí...

Ukážu Vám né moc příjemný dopis. Hlavní projektový manažer neustále opakuje, že tu zakázka může dát někomu jinému, ale prakticky nemůže. Je v tom tolik úplatků, že opravdu nemůže...

A tady naše kára.

Ještě Vám ukážu typické ghanské jídlo - Fu Fu. Těsto z kasawi (něco jako neuvařená mouka) s rybí omáčkou a rybou. Už jsem si zvykl, takže to jím bez problémů.

No a když je ten můj poslední týden, tak vám ukážu kudy jsem do práce chodil. Měl jsem štěstí, že to bylo kousek a nemusel jsem si brát trotro a trčet ve frontách. Kolikrát se jiným stážistům stalo to, že trotru upadlo třeba kolo za jízdy. Ale nikomu se nic nikdy nestalo.

A tady moje milenky. Každé ráno mě cestou kousek doprovázejí. Snad nebude přítelkyně žárlit :D

Další část cesty. No musíte dávat pozor kam šlapete.

A tady už loučení s Felixem (šéf) a Ritou, která pracuje na marketingu. Měla to být vážná fotka, ale Felix to zkazil.

Je to opravdu zajímavé, ale za ty dva měsíce jsem si na ně tolik zvykl, že mi budou i chvilku chybět.

54-56_víkend na pláži

21.-23. srpna

Předposlední víkend, tak si ho pořádně užijem! Jedeme znovu na pláž do Ada Foah. Podle mě nejkrásnější pláž v Ghaně. Ale uz jsem o teto plazi psal, tak přidám jen par fotek.

Cestou potkáváme rybářskou výpravu. No to je smrádek...

Pohoda..

A sluníčko.

V neděli se jdeme podívat na místní Art festival. Je tu hodně lidí, ale

Party jsme si uzili.

50-53_zase neúplný pracovní týden

17-20. srpna

Tak a jdeme zas do práce. Už nevím, co bych psal nového...

Jeden den jsme jeli něco nakoupit do místní betonárky něco málo na stavbu. Tady beton využívají na všechno.

Tady pro změnu kontrolujeme oblast výstavby 50 nových domů.
Základy - samozřejmě železobeton.

A tady jedno větší staveniště. Bourací práce původních základů mostu. Most bude nový.

A Beatrice staví taky. Bude to nový domeček pro stážisty z IAESTE.

48-49_Cape Cost

15-16. srpna

Ještě v pátek večer po práci vyrážíme do 140 km vzdáleného turistického městečka Cape Coast. Marek nám domluvil přespání přes couchsurfing (napíšete někomu přes internet, že u něj chcete přespat a spíte, vše zadarmo), a vzala si nás k sobě hrozně milá slečna.

Měla krásný dům a nechala nás tam přespat všechny. Bylo nás 6.

V sobotu ráno samozřejmě nezapomínáme na ústní hygienu (já už mám hotovo) a vyrážíme do národního parku Kakum Nationl Park.

Je tu krásná příroda.

Ale co víc, jsou tu lanové mosty v pralese. Na to jsem se těšil.

Tradují tu zvěsti, že se jeden most před 2 měsíci zřítil, ale prý bylo všechno ututláno. Tak snad se nám nic nestane.

Já se teda nebojím!

Ale je to celkem vysoko.

Někteří z nás se bojí, ale nedávají to na sobě znát.

Jdeme se také podívat na opravdu veliký strom.

Ale je tu hrozné dusno. Všichni jsme propocení až na kost.

Po náročném pralese se vydáváme podívat na místní pevnost. Tady se hodně obchodovalo s otroky.

ÁÁÁ oběd... Ne opravdu bych si to nedal...

Tyto děla už mají něco za sebou.

A po náročné cestě pořádná dlabajda. Našli jsme restauraci pro bělochy. Jako obvykle, když je to pro bělochy tak je to drahé...Ale bylo to výborné.

No a slíbili jsme za přespání, že půjde pomoct do školy. Tak jsme tu...Děcka jsou jak šílení, když zjistí, že jim do školy přišli pomoct běloši. Ale hrozně si to užíváme.

A v neděli si jdeme odpočinout na pláž.

S donáškovou službou kokosů přímo pod nos. Paráda