57-61_poslední pracovní týden

24.-28. srpna

Vše probíhá jako obvykle. Žádná lahůdka se nestala.

Jen snad to, že já český kluk v Ghaně jdu do asijské restaurace... Nevypadá to světově, ale bylo to výborné.

Už se pomalu loučím s kanceláří. Když jsme nebyli na stavbách tak jsem pracoval tady a opravdu se mi pracovalo dobře.

Děláme i menší stavební úpravy při stavbě mostu. Pořád se jim něco nelíbí...

Ukážu Vám né moc příjemný dopis. Hlavní projektový manažer neustále opakuje, že tu zakázka může dát někomu jinému, ale prakticky nemůže. Je v tom tolik úplatků, že opravdu nemůže...

A tady naše kára.

Ještě Vám ukážu typické ghanské jídlo - Fu Fu. Těsto z kasawi (něco jako neuvařená mouka) s rybí omáčkou a rybou. Už jsem si zvykl, takže to jím bez problémů.

No a když je ten můj poslední týden, tak vám ukážu kudy jsem do práce chodil. Měl jsem štěstí, že to bylo kousek a nemusel jsem si brát trotro a trčet ve frontách. Kolikrát se jiným stážistům stalo to, že trotru upadlo třeba kolo za jízdy. Ale nikomu se nic nikdy nestalo.

A tady moje milenky. Každé ráno mě cestou kousek doprovázejí. Snad nebude přítelkyně žárlit :D

Další část cesty. No musíte dávat pozor kam šlapete.

A tady už loučení s Felixem (šéf) a Ritou, která pracuje na marketingu. Měla to být vážná fotka, ale Felix to zkazil.

Je to opravdu zajímavé, ale za ty dva měsíce jsem si na ně tolik zvykl, že mi budou i chvilku chybět.

54-56_víkend na pláži

21.-23. srpna

Předposlední víkend, tak si ho pořádně užijem! Jedeme znovu na pláž do Ada Foah. Podle mě nejkrásnější pláž v Ghaně. Ale uz jsem o teto plazi psal, tak přidám jen par fotek.

Cestou potkáváme rybářskou výpravu. No to je smrádek...

Pohoda..

A sluníčko.

V neděli se jdeme podívat na místní Art festival. Je tu hodně lidí, ale

Party jsme si uzili.

50-53_zase neúplný pracovní týden

17-20. srpna

Tak a jdeme zas do práce. Už nevím, co bych psal nového...

Jeden den jsme jeli něco nakoupit do místní betonárky něco málo na stavbu. Tady beton využívají na všechno.

Tady pro změnu kontrolujeme oblast výstavby 50 nových domů.
Základy - samozřejmě železobeton.

A tady jedno větší staveniště. Bourací práce původních základů mostu. Most bude nový.

A Beatrice staví taky. Bude to nový domeček pro stážisty z IAESTE.

48-49_Cape Cost

15-16. srpna

Ještě v pátek večer po práci vyrážíme do 140 km vzdáleného turistického městečka Cape Coast. Marek nám domluvil přespání přes couchsurfing (napíšete někomu přes internet, že u něj chcete přespat a spíte, vše zadarmo), a vzala si nás k sobě hrozně milá slečna.

Měla krásný dům a nechala nás tam přespat všechny. Bylo nás 6.

V sobotu ráno samozřejmě nezapomínáme na ústní hygienu (já už mám hotovo) a vyrážíme do národního parku Kakum Nationl Park.

Je tu krásná příroda.

Ale co víc, jsou tu lanové mosty v pralese. Na to jsem se těšil.

Tradují tu zvěsti, že se jeden most před 2 měsíci zřítil, ale prý bylo všechno ututláno. Tak snad se nám nic nestane.

Já se teda nebojím!

Ale je to celkem vysoko.

Někteří z nás se bojí, ale nedávají to na sobě znát.

Jdeme se také podívat na opravdu veliký strom.

Ale je tu hrozné dusno. Všichni jsme propocení až na kost.

Po náročném pralese se vydáváme podívat na místní pevnost. Tady se hodně obchodovalo s otroky.

ÁÁÁ oběd... Ne opravdu bych si to nedal...

Tyto děla už mají něco za sebou.

A po náročné cestě pořádná dlabajda. Našli jsme restauraci pro bělochy. Jako obvykle, když je to pro bělochy tak je to drahé...Ale bylo to výborné.

No a slíbili jsme za přespání, že půjde pomoct do školy. Tak jsme tu...Děcka jsou jak šílení, když zjistí, že jim do školy přišli pomoct běloši. Ale hrozně si to užíváme.

A v neděli si jdeme odpočinout na pláž.

S donáškovou službou kokosů přímo pod nos. Paráda

43-47_policie má žízeň

Další týden pracovní týden 10. – 14. 8. (pondělí – pátek)

Máme nový projekt. Dostali jsme zakázku na zemní práce. Jedeme se podívat na místo.

No, tak tady bude stát ta slavná dálnice, na kterou při stavbě dohlížel p. Škoda, říká mi šéf. Musím se smát.

Nevím, jak bych se tvářil na celou stáž, kdybych neměl tuto práci a tohoto šéfa, ale měl práci jiných trejníků. No asi bych byl pěkně naštvaný.

Potřebujeme poplatit pár účtů, tak vyrážíme do terénu a já si připadám jak mafián.

Tady se prostě neplatí elektronicky přes účet. Tady vezmete hromadu peněz a jdete je někomu na ulici předat. Tady máme cca 80 000Kč. Dneska tedy budu bodyguard a budu hlídat, aby nás nikdo neoloupil.

Tady naše klasika. Stavba odpadních vod. Už to umím vše nazpaměť.

A následná betonáž.

V pátek jsme jeli dohlížet na zemní práce na jeden menší projekt. Když jsme dorazili na místo, bagr byl připravený, ale nějaký chlápek tak něco pokřikoval.

Po chvíli jsme se dozvěděli, že cesta má vést, přes jeho verandu, kterou tam má postavenou, ale na kterou nemá samozřejmě povolení. Hádáme se sním, že tam ta veranda nemá co dělat, ale je jako hluchý a jen křičí. Nechce nás pustit vykonat naší práci a chce se dokonce prát.

Nechceme problémy a proto jedeme pro polici. Než jsme dorazili s policí, uběhly 3 hodiny. Museli jsme totiž dojet na stanici, samozřejmě byla zácpa, na stanici jsme museli čekat 1,5 hodiny než nám přidělili nějakou policejní jednotku a cesta zpět.

Policie si vyslechne obě strany a nakonec uzná, že tam jeho veranda nemá co dělat a že se máme dát do práce.

 Rozčilený pán je odveden policií a my můžeme pracovat.

Jdeme na to.

Na závěr, když je vše hotovo nám policie oznamuje, že mají žízeň. To je jen připomínka, že jim musíme zaplatit za jejich služby. Takhle to tu prostě chodí. Chceme něco po policii? Zaplaťte. Korupce všude, kam se podíváš. Většinou vyhrává ten, kdo je ochotný zaplatit policii více peněz.

Dostávají cca 1000Kč a všichni jsou spokojení.

Můj šéf mi říká příběh z mládí. Policie ho chytla, jak řídí a nemá řidičák. Nebyl to problém. Musel sice něco málo strčit pánům do kapsy, ale bylo vše vyřešeno na místě a on mohl pokračovat v jízdě dál.

A takto končí můj pracovní týden a můžu se těšit na víkendový výlet.