09_druhý pracovní den

Tak začínám svůj druhý pracovní den. Je úterý 7.6..Vlastně jsem Vám ani ještě neřekl, kde pracuji. Je to firma Fekams Construction, která v Ghaně funguje 15 let. Je to firma zabývající se hlavně problematikou dopravních staveb se zaměřením na silnice. Není to sice úplně můj obor, ale alespoň se přiučím něčemu novému.

Mám to asi 10minut pěšky od místa, kde bydlím. To je velká klika. Někdo musí dojíždět třeba 1,5 hodiny.

Mému šéfovi je 29 let a podle prvního dojmu je to opravdu sympaťák.

Vypráví mi, že teď nebyl týden v práci, protože byl ve škole. Chodí na univerzitu a studuje projektový management.

Neví tedy, jak šlapou projekty, co má na starosti, protože tu nebyl. Dneska se proto pojedeme podívat, co a jak se kde staví.

A takhle vypadá naše pracovní auto. Nemůžu si stěžovat.

První zastávka je jen na 2 minutky. Finišuje se dostavba chodníku pro chodce a není tu co dalšího k vidění.

Pak jedeme asi 40 min. Přes celé město. Bavíme se se šéfem o tom, že tady v Ghaně nikdo nechce vysoké budovy a že jsou všichni šťastní, když můžou mít rodinný baráček s velkou zahradou. Celé město je kvůli tomu roztahané do velkých vzdáleností. Když chcete přejet z jedné části do druhé, můžete jet klidně 2 hodiny. A to ještě nepočítám zácpy. Je to prostě jiné než v Čechách. 

Další zastávka je taky jen na chviličku. Seznamuji se s dalšími vedoucími. Zdá se mi, že se se mnou Felix (můj šéf) trochu vytahuje. Že má bílého asistenta. Je to ale legrace a líbí se mi to.

Tady se maká na silnici, ale zatím jsem viděl víc vedoucích než pracovníků v terénu.

 Jedeme na poslední místo. Je to vzdělávací centrum financované církví. Církve tu jsou celkem bohaté, jelikož všichni v Ghaně chodí do kostela a jsou silně věřící.

Je to tu hodně rozlehlé, tak mě chvíli trvá rozkoukat se.

Máme tady vyměřit, kolik bude potřeba dlažby a obrubníků na dokončení projektu. Jsme tu celý den.

A toto je můj pracovní nástroj. Naměřil jsem sním přes 3,5km.

Chcete vědět jak se tu vyrábí dlažba?

Do tohoto přístroje se umístí beton, který se stlačí.

Pak se nechá vyschnout.

A nakonec z toho je takovádle kupa.

Když to tu procházíme, nacházíme pár nepřesností. Ale moc se to tu neřeší. Já to nechápu, když už něco dělám, tak přeci chci, aby to bylo pěkné, když už je to nové.

Ale jinak to tu je pěkné. A hlavně je tu všude elektrika. To je co říct.

Asi v 5 přijíždíme zpět do kanceláře. Zítra to prý musíme všechno spočítat.

Jsem celkem unavený, tak mažu domů.

Dostávám celkem dobrou večeři – tilápie s neuvařeným knedlíkem a pálivou omáčkou.